Červený bronz si zachovává svou pevnost jak v systémech s teplou, tak i se studenou vodou. Ohřev pitné vody však s sebou nese hygienická rizika, pokud nejsou plánování a technické řešení přesně na sebe sladěny. Legionely, stojatá voda a kolísající teploty jsou častými problémy. Na této stránce vám přinášíme informace o přípravě teplé pitné vody. Zjistěte, na čem při plánování záleží – a které systémy nabízejí bezpečné a energeticky úsporné řešení.
Ohřev pitné vody – známý také jako příprava teplé vody – označuje proces, při kterém je studená pitná voda (PWC) pomocí vhodných technických zařízení cíleně ohřívána na vyšší teplotu, aby byla k dispozici jako teplá pitná voda (PWH) pro další použití.
Nejde přitom jen o to, pokrýt každodenní spotřebu teplé vody. Ohřev plní také zásadní hygienickou funkci: Aby se minimalizovalo riziko mikrobiální kontaminace – zejména legionelami –, je nutné dodržovat stanovené teplotní rozsahy a zajistit dostatečnou cirkulaci (PWH-C).
Výběr a dimenzování vhodných systémů pro ohřev pitné vody závisí na různých faktorech, např. na velikosti budovy, způsobu užívání a platných normách a předpisech.
Při plánování a realizaci systémů ohřevu pitné vody hraje hygiena klíčovou roli. Stojatá (stagnující) voda nebo teploty v kritickém rozmezí totiž mohou vést k prudkému rozmnožení legionel – bakterií, které mohou mít závažné zdravotní následky. Legionely se množí zejména v teplotním rozmezí od 25 °C do 55 °C. Aby se toto riziko minimalizovalo, platí jasné normativní požadavky (mj. DVGW W 551, DIN 1988-200):
Pouze důsledným dodržováním těchto požadavků lze trvale zajistit provozní bezpečnost, ochranu pitné vody a pohodlí uživatelů.
Kdo provozuje zařízení na úpravu pitné vody, nese odpovědnost: za hygienu, zdraví a účinnost systému – a také právní odpovědnost! V případě zdravotních rizik způsobených mikrobiologickým znečištěním, jako jsou například legionely, je totiž provozovatel povinen být schopen kdykoli prokázat, že provoz je z hygienického hlediska bezpečný.
V praxi se však často objevují hygienické nedostatky:
Často se tyto problémy snažíme řešit dodatečně pomocí termické dezinfekce. Je však energeticky náročné a neřeší to příčinu. Naopak: To často ještě zvyšuje tepelnou odolnost bakterií (solární pasterizace). Trvalé zajištění hygienické bezpečnosti lze dosáhnout pouze díky prozíravému plánování a odbornému návrhu ohřevu pitné vody – s jasným zaměřením na skutečnou spotřebu a při dodržení uznávaných technických pravidel.
Pitná voda se ohřívá na požadovanou teplotu v centrálním místě – například v akumulačním systému pro ohřev zásobníku nebo pomocí stanic čerstvé vody – a je dodávána do budovy prostřednictvím rozvodné sítě. Zásobování teplou vodou se zajišťuje prostřednictvím systému PWH, případně s připojeným cirkulačním potrubím (PWH-C), aby byla zaručena dostupnost vody ve všech odběrných místech.
Výhody:
Výzvy:
Zde dochází k ohřevu pitné vody přímo v místě spotřeby – např. v jednotlivých bytech nebo přímo u odběrného místa pomocí elektrických průtokových ohřívačů, bytových stanic či malých zásobníků.
Výhody:
Výzvy:
V případě centrálního ohřevu pitné vody si můžete vybrat ze tří systémů. To, které řešení je pro daného uživatele nejvhodnější, závisí na hygienických požadavcích, energetické účinnosti, spotřebě teplé vody a investičním rozpočtu.
Jednoduché a cenově výhodné řešení – zejména pro menší aplikace s přiměřenou spotřebou teplé vody.
Výhody:
Nevýhody:
Kombinace zásobníku pitné vody s externím výměníkem tepla – pro vyšší výkon a stabilnější regulaci při vysoké spotřebě.
Výhody:
Nevýhody:
Hygienické a efektivní řešení na principu průtoku – bez zásobníku, s digitálním řízením a flexibilní integrací do systému.
Výhody:
Nevýhody:
Návrh přizpůsobený konkrétním požadavkům zajišťuje vysoké průtokové rychlosti v systému – zejména v deskovém výměníku tepla a v navazující rozvodné síti. To omezuje usazování nečistot, zabraňuje vzniku mrtvých zón a zvyšuje míru turbulence, což zase zlepšuje účinnost přenosu. Rychlosti proudění podle normy DIN 1988-300 a pracovních listů DVGW představují základ pro trvale hygienický provoz.
Inteligentní regulační technika a senzory v kontaktu s médiem zajišťují konstantní výstupní teplotu v celém rozsahu zatížení – bez ohledu na odebírané množství. Výsledek: tepelná bezpečnost, vysoký komfort pro uživatele a minimální spotřeba energie. Řízení oběhových čerpadel zajišťuje stabilní teplotní podmínky v systému teplé vody.
Stanice čerstvé vody neuchovávají pitnou vodu, ale ohřívají ji až v případě potřeby. Tím se eliminuje riziko stagnace. Díky kombinaci minimálního jmenovitého objemu a konstrukce s minimem mrtvých zón dojde k úplné výměně veškeré vody již při nejmenším odběru. Stanice čerstvé vody tak spolehlivě splňují hygienické požadavky norem DIN 1988-200 a DVGW W 551 – a nastavují nové standardy v oblasti ochrany pitné vody.
Na rozdíl od klasických systémů akumulace energie se v stanicích čerstvé vody energie akumuluje v topném okruhu, a nikoli v pitné vodě. To výrazně snižuje objem ohřáté pitné vody a zároveň minimalizuje hygienická rizika.
Moderní stanice čerstvé vody – zejména stanice KTS PRO od společnosti KEMPER – využívají materiály s optimalizovanými hygienickými vlastnostmi, jako je červený bronz (např. Rg+). Červený bronzý Bronz je považována za materiál odolný proti korozi a lze ji kombinovat s téměř všemi ostatními materiály. Červený bronz ý Bronz je přitom kvalitnější než výrobky z mosazi a na rozdíl od nich je v Německu a Evropě bez omezení schválena pro instalace pitné vody. Jelikož červený bronzý Bronz neobsahuje zinek (Zn), nemůže při použití v pitné vodě docházet k odzinkování. Struktura červený bronzý Bronztak zůstává po léta prakticky nezměněná. Červený bronzý Bronz si zachovává svou pevnost jak v systémech s teplou, tak i se studenou vodou. V oblasti sanitární techniky se osvědčuje již po desetiletí, zejména v oblastech s agresivními vodními podmínkami. Díky tomu jsou přísné zákonné limity pro uvolňování kovových iontů výrazně podkročeny.
Norma DIN EN 1717 rozlišuje mezi ohřátou a studenou pitnou vodou: Vzhledem k tomu, že se v důsledku změny teploty mohou měnit senzorické vlastnosti, jako je vůně nebo chuť, dochází ke změně zařazení z kategorie 1 do kategorie 2.
Více informací o všech kategoriích kapalin a o zabezpečení rozvodů pitné vody v souladu s normami pomocí vhodných bezpečnostních zařízení naleznete v našemPrůvodce bezpečnostními zařízeními
Jako odborníci s dlouholetými zkušenostmi v oblasti technologie pitné vody nabízíme hygienicky bezpečná řešení splňující normy pro všechny oblasti použití. Rádi vám pomůžeme s návrhem a poskytneme vám komplexní znalosti v oblasti plánování – online i osobně.