Hygiena pitné vody
Pitná voda: naše nejdůležitější potravina
Stejně jako jiné potraviny má i voda omezenou trvanlivost. Pokud zůstane příliš dlouho v potrubí, může se zkazit. Pro „stojící vodu“ se používá odborný termín stagnace. Při stagnaci pohlcuje pitná voda látky materiálů instalace a ohřívá se na okolní teplotu. Obojí může způsobit změnu kvality pitné vody ohrožující zdraví. Obzvlášť při nárůstu teploty nad 25 °C je to na pováženou, protože se v teplejších prostorách mohou explozivně rozmnožovat mikroorganismy jako např. legioenelly. Jako bezpečná teplota ve studené vodě se v mnoha mezinárodních normách a doporučeních uvádí teplota dokonce nižší než 20 °C.
Proto mají obzvlášť provozovatelé veřejných budov za povinnost neustále zajišťovat v celé instalaci hygienicky bezvadnou pitnou vodu. K tomu je nutné při plánování, realizaci a provozu vyloučit čtyři hlavní zdroje nebezpečí pro negativní změnu hygieny pitné vody.
Čtyři faktory úspěchu bezchybné hygieny pitné vody
Výzvy při plánování a realizaci hygieny pitné vody
1. Proudění
Dimenzování potrubí se musí provádět tak, aby se díky provozu v souladu s určením několikrát za den objevily rychlosti průtoku, které zajistí jmenovité střihové síly na stěnách trubek.
Konstrukční provedení ovlivňuje hygienicky relevantní parametry potrubní sítě
Konstrukční provedení instalace pitné vody má značný vliv na hygienicky relevantní parametry potrubní sítě jako je smáčená plocha trubky a obsah trubky. Aby nedocházelo ke stagnaci resp. příliš pomalé výměně vody v rozvodných potrubích, musí se potrubní síť cíleně uspořádat tak, aby k odběrovým armaturám vznikly co nejkratší dráhy průtoku. Přibližně středové přivádění pitné vody do struktury potrubní sítě poskytuje např. ty nejlepší předpoklady.
Cílem jsou krátké dráhy průtoku a malý obsah v potrubí.
Krátké dráhy průtoku k odběrovým armaturám způsobují při výpočtu potrubní sítě velký tlakový spád. Tak lze zvolit malý průměr trubek. Za provozu instalace pitné vody tak vznikají vyšší rychlosti průtoku ve všech úsecích trati hlavního rozvodu a tím také působí vyšší střihové síly na stěnách trubek. Nízký obsah vody v potrubí při stejné frekvenci využití odebíracích armatur způsobuje navíc kratší zdržení pitné vody v potrubí. Tím se zintenzivní výměna vod a také význačně sníží průměrná úroveň teploty. Porovnávací výpočty ukazují, že obsah vody v potrubí se podle druhu koncepce rozvodu vody může lišit až o 30%!
Různé koncepce rozvodu vody
V zásadě jsou pro zpřístupnění pitné vody v budově možné dvě koncepce rozvodu vody.
Horizontální rozvod vody
Při horizontálně orientovaném rozvodu vody se pitná voda přivádí do pater pomocí centrálně umístěné stoupačky. Ze stoupačky odbočují do každého patra rozvodná potrubí, ke kterým se připojují patrová resp. Jednotlivá potrubí pro zásobování odběrových armatur v bytových jádrech. Převážně horizontálně uspořádané rozvodné systémy lze často najít v systémech s instalací do výšky jako jsou např. nemocnice a hotely.
Vertikální rozvod vody
V obytných budovách se naproti tomu zásobování pitnou vodu provádí prakticky bez výjimky ve vertikálním směru pomocí stoupaček. Jak i zde ukazují porovnávací výpočty, má volba koncepce horizontálního nebo vertikálního rozvodu vody rovněž velký vliv na hygienicky relevantní parametry potrubní sítě a v neposlední řadě na pořizovací náklady. Při stejné geometrii budovy se např. u vertikálního rozvodu vody obsah vody a vnitřní plocha potrubní sítě sníží oproti srovnatelnému horizontálnímu rozvodnému systému až o 20 procent! Navíc se také ještě pohotovostní ztráty cirkulačního systému sníží cca o 13 procent. Čím rozšířenější je instalace pitné vody, tím větší jsou také popsané rozdíly.
2. Teplota
V proudící teplé vodě se musí teplota udržovat na každém místě nad 55 °C, v Holandsku např. dokonce nad 60 °C. Voda v instalaci teplé vody, u které se nemůže udržovat teplota, se musí omezit na minimum. Teplota studené vody by měla být nižší než 25 °C, v optimálním případě by neměla být teplejší než 20 °C. Pokud nelze dodržet tuto teplotu vody, může to způsobit změnu kvality pitné vody s možností ohrožení zdraví. Obzvlášť při nárůstu teploty nad 25 °C je to na pováženou, protože se v teplejších prostorách mohou explozivně rozmnožovat mikroorganismy jako např. legioenelly. Proto mají obzvlášť provozovatelé veřejných budov za povinnost neustále zajišťovat v celé instalaci hygienicky bezvadnou pitnou vodu.
Vliv vnitřních tepelných zátěží
Zdroje tepla jako např. zahřátá potrubí sanitární a vytápěcí techniky, části elektrické a větrací sítě způsobují v instalaci zahřívání potrubí pitné vody, ve fázi stagnace dvě hodiny na teplotu vyšší než 25 °C, i při izolaci podle normy.
Vliv vnějších tepelných zátěží
Vysoké okolní teploty
Vysoké okolní teplotyVysoké teploty venkovního vzduchu v neklimatizovaných prostorách způsobují teploty okolního vzduchu > 25 °C. V případě stagnace tak už nelze dosáhnout teploty studené vody nižší než 25 °C.
Teploty vody na vstupu
Při získávání pitné vody v povrchových oblastech se v letních měsících do instalace pitné vody přivádí vysoce temperovaná voda (> 20 °C), čímž se ještě zřetelně snižuje maximálně tolerovaná doba stagnace.
3. Výměna vody
Konstrukční provedení instalace pitné vody musí způsobit, že ve všech úsecích dochází k velké výměně vody, obzvlášť v potrubích v podlaží a samostatných potrubích.
Kontaminace choroboplodnými zárodky díky stagnaci
Hygienici zjišťují opakovaně, že v instalacích pitné vody není zajištěna dostatečná hygiena. K problémům dochází jak ve studené, tak i v teplé vodě. Pro kontaminaci choroboplodnými zárodky resp. přeměnu pitné vody na nepitnou se v odborných kruzích uvádí jako hlavní podstatná příčina stagnace pitné vody. Příčinou pro úseky stagnace mohou být stará nepoužívaná potrubí nebo úseky potrubí dočasně nepoužívané v souladu s určením. Tyto oblasti jak tedy potenciálně závadných zdrojem instalace pitné vody.
Povinnosti provozovatele
Za pravidelnou výměnu vody zodpovídá výhradně provozovatel. Doporučujeme nepoužívaná potrubí odpojit od instalace pitné vody, resp. všechny úseky potrubí provozovat v souladu s jejich určením. V souladu s určením přitom znamená, že musí být zaručena dostatečná frekvence užívání resp. četnost odběru pitné vody.
Změněný postup užívání
V mnoha případech se po určitou dobu změnilo užívání budovy nebo postupu užívání. Nedojde-li k plánované spotřebě pitní vody v úsecích potrubí v souladu s určením, může být provoz celé instalace pitné vody ochromen choroboplodnými zárodky. Původně plánovaný provoz v souladu s určením lze pak zajistit už jen proplachováním.
Ruční proplachovánín
Ručně prováděné proplachování otevíráním a zavíráním všech postižených čerpacích míst znamená zvýšenou náročnost na provoz v budově. Takto vzniklé dodateční provozní a mzdové náklady se v okamžiku plánování málokdy zjistí a zohlední. Důsledné dodržování těchto proplachovacích opatření je stejně pochybné jako cíl dosažení výměny celého vodního tělesa. Způsobí-li samotná opatření podle plánu proplachování nepřiměřené vysoké náklady, může to být opravdu drahé, když se pečlivě neprovádí ruční realizace a při kontrole vody se zjistí hygienické nedostatky.
4. Zásobování živinami
Odvod živin z materiálů se musí zredukovat, jak jen to je technicky možné. To slouží bezprostředně také potlačení mikrobiálnímu růstu jak na povrchu materiálu, tak i v pitné vodě.
Migrace částí materiálu podporuje vytváření biofilmu
Delší dobu trvající styk pitné vody s materiály (např. potrubí a armatury) může způsobit zkoncentrování živin díky migraci součástí materiálu do pitné vody. Kombinace špatné kvality materiálu, stagnace a nepříznivé jakosti vody podporují silné vytváření biofilmu, pod jehož ochranou se mohou také rozmnožovat fakultativní choroboplodné zárodky.
Omezení odvodu živin z materiálů
Speciální problémy přitom představují komplexní části jako např. armatury. Mikrobiom řídí ve fázích stagnace celou řadu faktorů podporujících růst. Dále chybí ve fázích stagnace odvádění a tím i zředění mikroorganizmů, které se dostaly do vodního tělesa. Odvod živin z materiálů, které jsou v kontaktu z vodou, se proto musí zredukovat, jak nejvíce je to technicky možné. U všech materiálů se musí zkontrolovat způsobilost pro oblast pitné vody.
Hygienický systém KHS
KEMPER hygienický systém KHS zabraňuje stagnaci a z ní plynoucí negativní ovlivňování kvality pitné vody. S ohledem na ekonomické a trvale udržitelné aspekty zajišťuje, aby v každém místě odběru byla neustále k dispozici čerstvá, hygienicky bezvadná pitná voda. To poskytuje všem zúčastněným, od projektanta přes provozovatele a instalatéra až po koncového spotřebitele maximální možnou bezpečnost při každodenním kontaktu s pitnou vodou.